„Posedlost není láska.
Vlastnění není láska.
Donucení není láska.
Jen úplnost odevzdání
ve světle jednoty
je láska.“
Láska rozšiřuje naše srdce. Dávat lásku jiné lidské bytosti, světu či Bohu je největším darem života. Láska obohacuje každý okamžik, každý čin. A protože jsme jen lidé, milujeme, protože jsme milováni na oplátku. Běda, lidská láska je pomíjivá. Svět nemiluje. Jen v Bohu nacházíme Milovaného, jehož láska k nám je věčná a bezpodmínečná. Sri Chinmoy jasně popisuje, jak nás Bůh miluje více, než si vůbec dovedeme představit. Jeho očima si začínáme uvědomovat pravou podstatu božské Lásky.
Svět existuje jen proto, že na zemi stále existuje láska. Žádná jiná božská vlastnost nemůže vytvořit, udržet a naplnit Boha zde na zemi tak jako láska. Božská láska neznamená emocionální výměnu lidských myšlenek nebo nápadů; znamená naplnění jednoty.
Božskou lásku nemůžeme spoutat svými lidskými myšlenkami a ideály, můžeme ji ale spoutat neustálým sebeobětováním. Božská láska je nekonečná, nekonečné v nás ale můžeme spoutat pomocí sebeobětování.
Láska znamená přijetí. Co přijmeme? Přijmeme tento náš svět, který se nachází kolem nás i uvnitř nás. Pokud svět, který je vnějším Tělem Boha, nepřijmeme, tehdy Boha tiše a potají, ne-li kategoricky, zapíráme a popíráme
