Kundalini: Matka Síla

Anáhata, srdeční centrum

Zde se nachází neuvěřitelná síla. Hledající, který ovládá anáhata centrum, má volný přístup do obou světů, viditelného i neviditelného. Čas se mu podřizuje, prostor se mu podřizuje. Používá-li toto centrum, může ve svém jemném těle v několika vteřinách cestovat do kterékoliv části světa. Jestliže to však udělá, vystavuje se velkému riziku. Předpokládejme, že chce okultně a duchovně cestovat do Evropy, aby viděl, co se tam děje. Jestliže k tomu nedostane potřebné svolení od ostatních center nebo ostatní centra nespolupra­cují, tato centra nemusí duši dovolit, aby se po své cestě vrátila. V Indii vím o řadě případů, kdy jogíni ­pomocí srdečního centra opustili svá těla, aniž by požádali o pomoc nebo svolení ostatní centra, a dokonce aniž by je informovali. Cítili, že ostatní centra nemají tutéž zvláštní schopnost jako srdeční centrum, a proto by měli použít srdeční centrum. Tehdy ­začala ostatní centra žárlit. Žárlivost existuje všude, ve vnějším světě i ve vnitřním světě. Dokonce ­kosmičtí bohové žárlí. A tak protože ostatní centra žárlí, nedovolí duši, aby se vrátila. Pokud někdo používá tuto sílu, musí nejdříve požádat o svolení Vnitřního Kormidelníka. Jestliže Vnitřní Kormidelník svolí, tehdy ostatní centra nemohou udělat nic špatného, protože Vnitřní Kormidelník má nekonečně více síly.
V centru anáhata může člověk zažít nejhlubší blaženost jednoty. Může prožívat čistou radost. Kdokoliv se může podívat na květinu a cítit radost, ale intenzitu radosti, kterou květina ztělesňuje, všichni zažít nemůžeme. Otevře-li si ale člověk srdeční centrum a pak se podívá na květinu, veškerá radost a veškerá krása, kterou květina má, bude jeho. Pokud se hledající podívá na širý oceán, ve svém srdci určitě tento širý oceán ucítí. Podívá-li se na širou oblohu a vstoupí do ní, stane se oblohou. Cokoliv rozlehlého, čistého, božského, jemného uvidí, může okamžitě cítit jako své vlastní a stát se tím. Mezi tím, co vidí, a tím, čím je, neexistuje žádná zející propast. Prostě se ve svém vědomí stává tím, co vidí.
Není to jeho představivost. Zdaleka ne! Jeho srdce je božské srdce, které ztělesňuje Univerzální Vědomí. Duchovní srdce není srdcem, které najdeme ve svém fyzickém těle. Duchovní srdce je větší než největší. Je větší než samo Univerzální Vědomí. Vždy říkáme, že nemůže existovat nic nad Univerzálním Vědomím, ale to je omyl. Srdce, duchovní srdce, hostí Univerzální Vědomí. Toto centrum je velmi bezpečné, když jej používáme ke sjednocení s rozlehlostí, s krásou přírody. Když jej však používáme k cestování za hranice těla, riskujeme.

Chceme se vydat cestou kundalini jógy? Pak nesmíme spát. Nesmíme spát ve světě temnoty a noci. Svět temnoty oslabuje naše vnitřní schopnosti. Svět noci ničí naše vnější možnosti. Když jsou naše vnitřní schopnosti oslabeny, náš život se stává ubohým. Když jsou naše vnější možnosti zničeny, náš život se stává nesnesitelným. Kde mohou naše vnitřní schopnosti bezpečně růst? Naše vnitřní schopnosti mohou bezpečně růst pouze v srdci Matčiny Síly, kundalini. Kdy se mohou naše vnější možnosti uplatnit? Naše vnější možnosti se mohou uplatnit jen tehdy, když jsme u nohou Matčiny Síly, kundalini.

Chceme se vydat cestou kundalini jógy? Pak musíme mít nezdolnou vůli. Musíme být stateční ve světě nevědomosti a nevědomí. Nevědomost nás nutí, abychom byli bezmocní a nepotřební. Když se cítíme nepotřební, Síla Matky v nás se cítí bezmocná. Když se cítíme bezmocní, Síla Matky nás ze svého nekonečného Soucitu neúnavně povzbuzuje, pobízí a osvěcuje.

Dva bratři​

V Indii je jeden známý příběh o dvou bratrech. Starší bratr opustil domov a odešel do lesa, kde se velmi intenzivně modlil. Po dvanácti letech se vrátil domů.

Mladší bratr se radoval, že ho vidí, a prosil ho: „Ukaž mi, prosím, nějaké okultní síly. Cvičil jsi jógu dvanáct dlouhých let, zatímco já jsem vedl obyčejný život. Prosím, ukaž mi, čeho jsi dosáhl.“

Starší bratr řekl: „Pojď se mnou.“ Oba bratři prošli vesnicí a vydali se k řece. Na břehu řeky se starší bratr posadil na zem a vstoupil do hluboké meditace. Po chvíli se postavil a přešel řeku po hladině.

Mladší bratr okamžitě zavolal na převozníka, dal mu pár mincí, nechal se přes řeku převézt a po krátké chvíli přišel ke svému bratrovi. Když byli opět spolu, mladší bratr řekl: „Musel ses dřít dvanáct let, abys byl schopen udělat to, co dokážu udělat v pěti minutách? To je výsledek řady let tvé duchovní disciplíny a života odříkání? Hanba, hanba!“

Starší bratr si uvědomil, že hloupě promarnil dvanáct let. Znovu opustil domov, aby tentokrát usiloval pouze o Pravdu, pouze o Světlo a pouze o Boha.