Meditace je jako sestup na dno moře, kde je všechno klidné a tiché. Na hladině moře může být množství vln, ale pod hladinou není moře dotčeno. Ve svých nejhlubších hlubinách je moře veškerým tichem. Mezi jinými zde najdete témata:
- Meditační cvičení, která zvládne každý
- Jak objevit své nejhlubší já
- Jak získat sílu koncentrace
- Vztah mezi modlitbou a meditací
- Jak získat a především udržet si mír mysli
- Jak překonat negativní emoce, jako je zloba a strach
- Probuzení srdečního centra a objevení síly duše
Vnímavost je proud kosmické energie a kosmického světla. Vnímavost je schopnost vstřebat a udržet božské dary, které do vás během vaší meditace Nejvyšší vlévá. Chcete-li být vnímaví, pak když usednete k meditaci, snažte se vědomě vnést světlo do vaší bytosti. Jakmile jste jednou přinesli světlo dovnitř, naveďte je do správného místa, duchovního srdce. Tehdy se snažte vrůst do tohoto světla. Meditace je božský dar. Meditace zjednodušuje náš vnější život a energizuje náš vnitřní život. Meditace nám dává přirozený a spontánní život, život, jenž se stává tak přirozeným a spontánním, že nemůžeme dýchat, aniž bychom si nebyli vědomi své vlastní božskosti.
OTÁZKA: Proč jsem neustále trápen myšlenkami? ODPOVĚĎ: Jste neustále trápen svými myšlenkami, protože se snažíte meditovat uvnitř své mysli. Samou přirozeností mysli je vítat myšlenky – dobré myšlenky, špatné myšlenky, božské myšlenky, nebožské myšlenky. Chcete-li kontrolovat mysl svou lidskou vůlí, bude to, jako kdybyste žádal opici nebo mouchu, aby vás nezlobila. Samou přirozeností opice je kousat a štípat; samou přirozeností mouchy je obtěžovat lidi. Mysl potřebuje nadřazenou sílu, která ji udrží v tichu. Touto nadřazenou silou je síla duše. Musíte přinést do popředí světlo duše z vašeho srdce. Jste vlastníkem dvou pokojů: pokoje srdce a pokoje mysli. Nyní je pokoj mysli temný, neosvětlený a nečistý; je neochotný otevřít se světlu. Ale pokoj srdce je vždy otevřen světlu, protože zde duše přebývá. Dokážete-li se soustředit a meditovat na skutečnost, jež je uvnitř vašeho srdce, místo soustředění se na mysl, tehdy tato skutečnost vyjde na povrch. Zůstanete-li po celou dobu čekat v pokoji mysli na její osvícení zevnitř, budete plýtvat časem. Pokud chci zapálit svíčku, musím užít plamen, který již hoří, je již rozsvícen. Pokoj srdce, naštěstí, je již osvícen. Jakmile jste jednou dobře zabydleni ve svém srdci, když jste naplněni světlem duše, tehdy můžete vstoupit do pokoje mysli a osvítit ji. Ale nejdříve musíte přinést do popředí světlo duše, které je nejsilněji dostupné v srdci. Světlo duše nebude mučit nebo trestat mysl. Naopak, bude jednat jako ta nejsoucitnější matka, která cítí, že nedokonalosti dítěte jsou jejími vlastními nedokonalostmi. Srdce nabídne mysli své světlo, aby přeměnilo její přirozenost.