Meditace – Dokonalost člověka v Božím uspokojení

Proč meditujeme? Meditujeme, protože tento náš svět nás nedokázal naplnit. Takzvaný mír, který cítíme ve svém každodenním životě, je pět minut klidu a míru po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Neustále jsme vydáni napospas negativním silám, které jsou všude okolo nás: žárlivosti, strachu, pochybnostem, starostem, úzkosti a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají, říkáme, že zažíváme mír. To ale vůbec není skutečný mír, protože v dalším okamžiku nás opět napadají.
Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír, božský mír. Když ráno oduševněle meditujeme a získáme mír jen na jedinou minutu, tato minuta míru prostoupí celý náš den. A pokud máme meditaci nejvyššího stupně, dosáhneme skutečně trvalého míru, světla a blaženosti. Meditaci potřebujeme, protože chceme vrůst do světla a naplnit se světlem. Je-li toto naše aspirace, je-li toto naše žízeň, tehdy je meditace jedinou cestou. Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a čím jsme, pak nemusíme vstupovat na pole meditace. S meditací začínáme, protože máme vnitřní hlad. Cítíme, že uvnitř nás je cosi zářivého, cosi nesmírného, cosi božského. Cítíme, že to velmi nutně potřebujeme, jenom k tomu v tuto chvíli nemáme přístup. Náš vnitřní hlad vychází z duchovní potřeby.

Meditace neznamená jen pět nebo deset minut tiše sedět. Vyžaduje vědomé úsilí. Musíme přimět mysl, aby se ztišila a zklidnila. Zároveň musí být natolik pozorná, aby nedovolila vejít rozptylujícím myšlenkám nebo touhám. Jakmile dokážeme mysl uklidnit a ztišit, ucítíme, že v našem nitru svítá nové stvoření. Je-li mysl prázdná a klidná a z celé naší bytosti se stala prázdná nádoba, naše vnitřní bytost může pozvat nekonečný mír, světlo a blaženost, aby do této nádoby vstoupily a naplnily ji.
Meditace je jako ponořit se na dno moře, kde je vše klidné a tiché. Na hladině může být mnoho vln, moře pod hladinou však jimi není dotčeno. V nejhlubších hlubinách je moře veškerým tichem. Když začínáme meditovat, nejprve se snažíme dosáhnout svého vlastního vnitřního bytí, svého opravdového bytí – neboli dna moře. Když potom z vnějšího světa přicházejí vlny, zůstáváme nedotčeni. Strach, pochybnosti, starosti a veškerá pozemská vřava, vše bude odplaveno, protože uvnitř nás je pevný mír. Myšlenky nás nemohou vyrušovat, protože naše mysl je veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Jako ryby v moři, skáčou a plavou, ale nezanechávají za sebou žádnou stopu.

Začněme abecedou meditace. Nejlepší způsob, jak meditovat, je sedět se zkříženýma nohama na malém polštářku nebo podložce. Páteř a krk musíme mít vzpřímené. Jestliže tímto způsobem sedět nedokážete, posaďte se na židli, přitom se ale prosím snažte držet záda rovná a vzpřímená.

Uvědomujte si dech. Když usedáte k meditaci, snažte se dýchat tak pomalu a tiše, jak jen dokážete. Kdyby vám někdo dal k nosu tenkou nit, ani by se nepohnula. A když vydechujete, pokuste se vydechovat ještě pomaleji, než jste se nadechovali. Je-li to možné, udělejte mezi koncem výdechu a začátkem nádechu krátkou přestávku. Pokud to dokážete, na několik vteřin zadržte dech. Ale je-li to obtížné, nedělejte to. Nikdy během meditace nedělejte nic, co by pro vás bylo fyzicky nepříjemné.

Nadechujte se míru a radosti. Při každém nádechu se snažte cítit, jak do svého těla vnášíte nekonečný mír. Opakem míru je neklid. Když vydechujete, pokuste se cítit, že se zbavujete neklidu ze svého nitra i neklidu, který vidíte všude kolem sebe. Budete-li dýchat tímto způsobem, zjistíte, že vás neklid opouští. Jakmile to provedete několikrát, snažte se prosím cítit, že vdechujete sílu z vesmíru, a při výdechu ciťte, jak z vašeho těla odchází strach. Po několika opak

Ať už následujete jakoukoli cestu meditace, první a nejdůležitější úlohou je pokusit se utišit a zklidnit mysl. Pokud se mysl neustále potuluje, pokud je celou dobu obětí nemilosrdných myšlenek, neuděláte vůbec žádný pokrok. Musíte mysl zklidnit a ztišit, abyste si mohli být plně vědomi světla, až bude sestupovat shůry. Ve svém vědomém pozorování a vědomém přijetí světla vstoupíte do hluboké meditace a spatříte očištění, přeměnu a osvícení svého života.
Jak učiníte mysl klidnou a tichou? Mysl má vlastní sílu a tato síla je teď větší než vaše současná dychtivost a odhodlání pro meditaci. Jestliže však dokážete získat pomoc ze srdce, postupně dokážete mysl ovládnout. Srdce zase získává neustálou pomoc od duše, která je veškerým světlem a veškerou silou.