Přestože je Jóga jako metoda známa již tisíce let, dýchá a promlouvá k nám stejně tak i dnes. Obzvlášť živě pak tehdy, je-li ztělesněna v osobě osvíceného duchovního Mistra. Obnovené vydání knihy Sri Chinmoye o podstatě filozofie Jógy, východního mysticismu a moderní podobě duchovního života uprostřed západní společnosti. Obsahuje odpovědi na řadu otázek.
Jóga znamená sjednocení. Je to spojení individuální duše s nejvyšším Já. Jóga je duchovní věda, která nás učí, jak můžeme ve svém životě poznat skrytou Nejvyšší skutečnost. Co musíme učinit, je přijmout život a zde na zemi naplnit to božské v sobě. Dokázat to můžeme jen tehdy, překročíme-li svá lidská omezení.
V této knize vysvětluje duchovní Mistr Sri Chinmoy filozofii Jógy a podstatu východního mysticismu. Svou praktickou formou, jasností a věrohodností, která pramení z přímé zkušenosti autora s popisovanou skutečností, nabízí kniha nově přicházejícím i pokročilým hledajícím hlubší porozumění duchovnímu životu.
Uvnitř najdete: Co je Jóga? Jaký je cíl života? Kdo je připraven pro Jógu? Zákon karmy a reinkarnace. Úrovně vědomí. Tajemství duchovního míru. Náboženství a duchovnost. Dharma – vnitřní zákon života.
ukázka:
Meditace – individuální a společná
Meditace je oko, které vidí Pravdu, srdce, které cítí Pravdu, a duše, která realizuje Pravdu.
Prostřednictvím meditace si duše plně uvědomuje svůj vývoj na své věčné pouti. Pomocí meditace vidíme, jak se tvar vyvíjí do Beztvarého, konečné do Nekonečného. A zároveň, jak se Beztvaré vyvíjí do tvaru, Nekonečné do konečného.
Meditace promlouvá. Promlouvá v tichu. Odhaluje. Odhaluje aspirantovi, že hmota a duch jsou jedním, kvantita a kvalita jsou jedním, imanentní a transcendentální jsou jedním. Odhaluje, že život nemůže být pouhou existencí sedmdesáti nebo osmdesáti let mezi zrozením a smrtí, ale je spíše Věčností samou. Naše zrození je významnou událostí ve vlastní existenci Boha. A stejně tak naše smrt. V našem zrození, život žije v těle. V naší smrti, život žije v duchu.
Meditace – individuální a společná. Tak jako jsou jednotlivec a společnost v podstatě jedním, stejně tak je jedním i individuální a společná meditace. Všichni jsme dětmi Boha. Naše tělo říká, že jsme lidští. Naše duše říká, že jsme božští. Bez ohledu na to, zda jsme lidští nebo božští, jsme jedním, nevyhnutelně a věčně. Jsme neoddělitelnými částmi celku. Celek je díky nám úplný.
Oceán je rozlehlý. Vy vidíte jeho část. On vidí jeho část. Já vidím jeho část. Celá rozloha oceánu je ale daleko za náš dohled. Naše vidění je omezené. Avšak část, kterou vidí každý z nás, není a nemůže být od celého oceánu oddělena.
Co vytváří orchestr? Vytváří symfonickou jednotu. Rozmanité tóny rozmanitých nástrojů vytvářejí symfonii. Tak jako každý nástroj hraje své tóny, stejně tak každý jednotlivec může meditovat svým vlastním způsobem. Nakonec však všichni dospějí ke stejnému cíli a základní realizaci jednoty. A tato realizace není ničím jiným než vysvobozením – vysvobozením ze spoutání, nevědomosti a smrti.
Tat twam asi. „To jsi Ty.“ To je vskutku tajemství, které můžeme odhalit v meditaci. Toto „Ty“ není vnější člověk. Toto „Ty“ je naše duše, naše božskost uvnitř. Naše neosvícená a nebožská přirozenost se v nás snaží vzbudit pocit, že tělo je vším. Naše osvícená a božská přirozenost se nás snaží nechat pocítit, že naše duše, která nemá počátek ani konec, je vším. Vskutku, je to duše, která je dechem naší existence v Nebi i na zemi…
Meditace – individuální a společná
Meditace je oko, které vidí Pravdu, srdce, které cítí Pravdu, a duše, která realizuje Pravdu.
Prostřednictvím meditace si duše plně uvědomuje svůj vývoj na své věčné pouti. Pomocí meditace vidíme, jak se tvar vyvíjí do Beztvarého, konečné do Nekonečného.
A zároveň, jak se Beztvaré vyvíjí do tvaru, Nekonečné do konečného.
Meditace promlouvá. Promlouvá v tichu. Odhaluje. Odhaluje aspirantovi, že hmota a duch jsou jedním, kvantita a kvalita jsou jedním, imanentní a transcendentální jsou jedním. Odhaluje, že život nemůže být pouhou existencí sedmdesáti nebo osmdesáti let mezi zrozením a smrtí, ale je spíše Věčností samou. Naše zrození je významnou
událostí ve vlastní existenci Boha. A stejně tak naše smrt. V našem zrození, život žije v těle. V naší smrti, život žije v duchu.
Meditace – individuální a společná. Tak jako jsou jednotlivec a společnost v podstatě jedním, stejně tak je jedním i individuální a společná meditace. Všichni jsme dětmi Boha. Naše tělo říká, že jsme lidští. Naše duše říká, že jsme božští. Bez ohledu na to, zda jsme lidští nebo božští, jsme jedním, nevyhnutelně a věčně. Jsme neoddělitelnými
částmi celku. Celek je díky nám úplný.
Oceán je rozlehlý. Vy vidíte jeho část. On vidí jeho část. Já vidím jeho část. Celá rozloha oceánu je ale daleko za náš dohled. Naše vidění je omezené. Avšak část, kterou vidí každý z nás, není a nemůže být od celého oceánu oddělena.
Co vytváří orchestr? Vytváří symfonickou jednotu. Rozmanité tóny rozmanitých nástrojů vytvářejí symfonii. Tak jako každý nástroj hraje své tóny, stejně tak každý jednotlivec může meditovat svým vlastním způsobem. Nakonec však všichni dospějí ke stejnému cíli a základní realizaci jednoty. A tato realizace není ničím jiným než vysvobozením – vysvobozením ze spoutání, nevědomosti a smrti.
Tat twam asi. „To jsi Ty.“ To je vskutku tajemství, které můžeme odhalit v meditaci. Toto „Ty“ není vnější člověk. Toto „Ty“ je naše duše, naše božskost uvnitř. Naše neosvícená a nebožská přirozenost se v nás snaží vzbudit pocit, že tělo je vším. Naše osvícená a božská přirozenost se nás snaží nechat pocítit, že naše duše, která nemá počátek ani konec, je vším. Vskutku, je to duše, která je dechem naší existence v Nebi i na zemi…
