„Abhejali je pro mě ztělesněním toho, co je opravdová podstata sportu. Její kniha je kromě jiného i skvělou motivací k tomu, jak naplnit smysl lidského zrání a posunout se zase o krok dál.„
„Nejvyšší vítězství člověka je nad sebou samým. Umět si poručit, dát si cíl, cíle dosáhnout, být příkladem dalším. A Abhejali je velikánským příkladem, nejen pro nás plavce.“
„Kniha je úžasná!!! Vy jste úžasná!!! Děkuji Vám za ni, posunula mě dál, otevřela mi oči. Jsme stejně staré a taky se celý život hýbu. Vaše kniha mi pomohla v pohledu na mě samotnou a na mé „výkony a výsledky“. Že není důležité být první, být rychlejší jak minule, uběhnout víc kilometrů… Důležitější je vše dělat, protože mi to přináší radost. Jakoukoli činnost si teď daleko víc užívám, užívám si každé vyběhnutí, každé pádlování, každý výšlap. Děkuji Vám za to.“
„Knížku jsem četl a je to jedna z těch, ke kterým se pořád vracíte. Rozhodně si ji pořiďte, i když si opravdu nedokážu představit, jak bych 14 hodin v kuse plaval ve studené vodě. Ale život je o tom, že hledáte způsoby, aby to šlo, a ne opačně.“
„Ta kniha je úžasná! Tolik krásných myšlenek… Moc děkuji, že jste ji napsala. Jste neuvěřitelná žena! Tak silná a zároveň jemná a ženská… Dáváte světu příklad, že nic není nemožné…a nemusí jít všechno „na sílu“…“
„Přeplavby, které Abhejali zvládla, jsou dlouhé a obtížné. Dokázala úžasné věci. A je to o to úžasnější, že pochází ze země bez moře, kde si oceán musela představovat dlouho před tím, než ho konečně spatřila.“
„Teda… tohle bylo něco. Dokud voda neskončí je kniha o meditaci, plavání, běhu, o překonávání se a hledání cílů. Z knihy jde nesmírně pozitivní energie. Abhejali je člověk, kterého bych po přečtení knihy chtěla potkat a nechat si její život vyprávět ještě jednou.“
„Tuto knihu doporučuji, je úžasně napsaná a o ještě úžasnější ženě. Mě momentálně drží nad vodou. Děkuji.“
„Je to úžasná kniha… čte se sama! A nádherně zpracovaná, styl, fotky… krása!“
„Četla jsem Vaši knihu a nechala se strhnout proudem Vašeho optimismu. Držím Vám palce ve všem, velmi fandím i Vašim aktivitám ve školách, kéž bych já v mládí potkala někoho jako Vy!“
Předmluva od Lucie Výborné
Ve chvíli, kdy svět oslavoval Ester Ledeckou jako olympijskou vítězku, vyšla na břeh Cookova průlivu na Novém Zélandu Abhejali Bernardová, holka ze Zlína. Radovala se s přáteli. Těšila se z toho, co dokázala. Přeplavala Oceans Seven, sedmičku nejnáročnějších světových průlivů. Abhejali je pro mě ztělesněním toho, co je opravdová podstata sportu.
Živím se tím, že mluvím s lidmi. Dělám rozhovory v rozhlase. Občas i se sportovci, trenéry, lidmi z olympijského výboru. Vždycky mě překvapí, jak dlouho váhají nad otázkou:
„Co je podstatou sportu?“
Žiju v domnění, že když ho provozují většinu života, tak to musí vědět. Přesto jsem odpověď „Sport je tu proto, aby vás udělal lepším člověkem“ neslyšela skoro od nikoho.
Vlastně není divu. Když se podívám na sebe, která jsem od sedmi let vyrůstala v drilu sportovního tréninku, mám pocit, že nám cosi zatajili. Třeba to, že samotná mentalita vítěze prostě nestačí. Zamýšlím se nad svou cestou, když čtu příběh Abhejali. Začala meditací, pokračovala sportem.
Já začala sportem. Být první. Nejlepší. Výborná.
Všechno tohle v mém životě změnily hory. Přišlo opravdové vnímání pohybu, radost, pocit naplnění. Ale i neskutečná zima, práce s vlastní myslí, bolest… a pak krása prvních paprsků nad ránem. Sama se sebou, a přece součástí vyššího principu. Nevítězit. Splynout. A pak zkouška. V Ladakhu jsem měla ukázat, jak jsem dobrá na motorce, na raftu a hlavně při výstupu na šestitisícovku. Místo toho jsem zůstala po nehodě kamaráda v indické nemocnici, abych se o něj starala. Byla jsem přesně ve svém duchovním srdci, vím, co tím Abhejali myslí, když o tom píše.
Lidé, co o meditaci a obecně o učení moudrých – ať už jde o dalajlámu nebo súfijské mystiky – něco vědí, nebudou překvapení, když si budou v téhle knížce číst konkrétní věty nebo odstavce. Ale některé pravdy je dobré si připomínat. Omílat je jako mantry, jako modlitby, jako součást našich životů. Stejně jak píše Abhejali o meditačním koutku v bytě… udělat jim koutek ve svém srdci. Vracet se tam pro ně, když máte pocit, že okolní svět s vámi třese a chce, abyste uvěřili jeho často falešným nabídkám.
Pak, s trochou tréninku, můžete uběhnout maraton, vystoupit na šestitisícovku, přeplavat moře nebo třeba „jenom“ běžet se psem podél Berounky. Ono totiž není žádné „jenom“. Iluze výkonu i času jsou dva zákony moderní doby a čelit jim je těžké.
Je mi ctí, že můžu psát předmluvu ke knize dívky, která to dokázala.
Ke knize, kde jsou staré pravdy i pravdy nové. Ke knize, která je kromě jiného i skvělou motivací k tomu, jak naplnit podstatu lidského zrání a posunout se zase o krok dál.
Lucie Výborná
