Název této sbírky „Tiché učení“ se může zdát na první pohled zvláštní, dokonce i paradoxní. Pro mysl, která je zvyklá chápat vyučování jako pokyny nebo přinejlepším jako praktické předvádění, může být představa toho, že je to tichý, bezeslovný proces, obtížná.
Při diskusích o meditaci se pohybujeme v říši, kde se o pravdě hovoří v tichosti, prostřednictvím pohledu, gesta, doteku. (Jedním z nejznámějších příkladů je Buddhova „květinová promluva“, během níž beze slova předstoupil před velké shromáždění lidí jen s květinou v ruce.) Sri Chinmoy říká: „Všichni skuteční duchovní mistři učí meditaci v tichosti.“
Není překvapivé, že když takoví mistři použijí slova, jejich styl je poetický, paradoxní nebo mantrický (v němž forma, zvuk a rytmus slov v podstatě vyvolává popisované kvality). Cílem je vždy překonat analytickou mysl a hovořit přímo k těm hlubším zdrojům vědomí, které Sri Chinmoy nazývá srdce.
Kniha napsaná takovým mistrem by nikdy nemohla být pouhou příručkou meditace, omezenou na techniky. (Přesto však tato kniha obsahuje ve své třetí části praktické rady.)
Techniky doporučované Sri Chinmoyem jsou pramenem pro tvořivé využití představivosti. To, co si dnes dokážete pouze představit, jednou odhalíte jako skutečné a případně do této skutečnosti budete moci vrůst.
Kniha pojednává o potřebě člověka tvořit. Naše tvoření je něčím, čím se ve skutečnosti stáváme. Nakonec si uvědomíme, že toto naše tvoření není nic jiného než sebeodhalování.
Témata v knize: Vize – proč meditovat. Teorie – srdce a mysl. Praxe – Abeceda meditace
Meditace je jako ponořit se na dno moře, kde je vše tiché a klidné. Na povrchu může být množství vln, ale hlubina moře jimi není ovlivněna. V této nejhlubší hloubce je moře veškerým tichem. Když začneme meditovat, nejprve se snažíme dosáhnout své vlastní vnitřní existence – to znamená dna moře. Když poté přijdou vlny z vnějšího světa, my sami jimi nejsme ovlivněni. Strach, pochyby, obavy a všechen pozemský zmatek bude prostě odplaven, protože uvnitř nás se rozprostírá neochvějný mír. Myšlenky se nás nemohou dotknout, protože naše mysl je veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Stejně jako ryby v moři, skáčou a plavou, ale nezanechají žádné stopy. A tak nacházíme-li se ve své nejvyšší meditaci, cítíme, že jsme mořem a živočichové v něm nás nemohou ovlivnit. Cítíme, že jsme oblohou a žádní ptáci letící kolem nás nemohou vyrušit. Naše mysl je oblohou a naše srdce je nekonečným mořem. To je meditace.
