Ačkoli dnešní vrcholoví sportovci možná již dosáhli současných fyzických hranic lidského těla, duchovní bohatství ukryté hlouběji uvnitř zůstává dosud nedotčené a nevyužité. Duchovní učitel a sportovec Sri Chinmoy nám v této nevšední knize odhaluje vnitřní dimenzi sportu – dimenzi, kterou do svého současného fyzického a mentálního tréninku může zařadit každý, od profesionálních sportovců po začátečníky a amatéry. Právě tento nový rozměr nám umožňuje zlepšit fyzický výkon, ale také proměnit radost, kterou nám sport přináší, v hluboké a trvalé uspokojení.
V knize se s námi o svá vnitřní tajemství a duchovní náhled na trénink a závodění dělí špičkoví sportovci jako Carl Lewis, Taťána Lebeděvová, Tegla Loroupe, Bill Pearl nebo Paul Tergat.
„Věřte mi, radost, která přichází z překonávání vlastních hranic, je ten nejneuvěřitelnější pocit na světě. Zažil jsem ho mnohokrát. A rád jsem se díval, jak ho zažívali ostatní.”
– Carl Lewis, devíti násobný olympijský vítěz
Probuzení „vnitřního sportovce“ uvnitř nás nám v životě otvírá nové obzory. Tehdy si uvědomíme moudrost toho, k čemu nás Sri Chinmoy vede svými otázkami: Je protnutí cílové pásky jako první skutečně tím nejvyšším cílem? Co třeba schopnost soustředit se na zlepšování nejlepších osobních výkonů nebo schopnost přijmout porážku s klidem a vyrovnaností?
„V srdci činu se nachází ticho meditace. V srdci meditace se nachází dynamika činu.“
– Sri Chinmoy
Jak nám může umění ztišení mysli pomoci při sportu? A jak nám může sport pomoci při meditaci? Ojedinělá kniha pro všechny, kdo se chtějí dále zlepšovat v oblasti sportu i meditace.
Tělo a duše v dávných dobách a dnes
Ve sportu potřebujeme energii, sílu a dynamiku. Když meditujeme, mysl se stává klidnou a tichou. Máme-li uvnitř sebe mír, získáme ze svého vnitřního života nesmírnou sílu. To znamená, že pokud zažiji okamžik míru a klidu, dokonce i jen na jedinou vteřinu, tento mír ke mně při sportu přijde jako pevná síla, ať už budu běhat, skákat nebo házet. Tato síla je téměř nezdolná, zatímco jsme-li neklidní, takovou sílu nemáme.
Jedině když máme ve vnitřním životě sílu lva, můžeme být ve vnějším životě plni míru. Lev je velmi klidný. Jeho silou je mír, který má. Má jistotu. Meditace nám dává vnitřní sílu. Jakmile máme vnitřní sílu, dozajista budeme ve vnějším životě úspěšní.
Většina lidí existenci vnitřního života popírá. Mají pocit, že dokud mohou žít na zemi, vnitřní život není důležitý. Na druhou stranu jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že nepotřebujeme vnější život. Říká se, že indičtí učitelé nepřijímají společnost jako takovou. Nezajímají se prý o svět, ale jen o svůj duchovní život, s oblibou žijí v himálajských jeskyních, praktikují odříkání a tak dále. Je pro ně víc než dostačující, když se jim podaří dosáhnout vlastního poznání. Avšak filozofie, kterou jsem se naučil z hloubi svého nitra, je jiná. Moje filozofie říká, že musíme být ve světě a musíme být pro svět. Cítím, že musíme udržovat tělo zdravé a v dobré kondici.
Ve starodávné tradici védských dob a v časech Mahábháraty lidé cvičili lukostřelbu a další disciplíny, byli fyzicky silní. Potom však nadešla éra lidí se sklonem k nečinnosti, a ti duchovnost od těla, vitálna a mysli úplně oddělili. Vytvořili mezi nimi velikou propast a říkali: „Když jste duchovní, nemůžete dělat fyzické věci, a když jste fyzicky aktivní, nemůžete se modlit a meditovat.“ My ale říkáme: „Ne, duchovnost může být ve fyzickém a fyzické může být v duchovním.“
Rád bych řekl, že bychom měli dosáhnout spojení indického ducha, který je klidný, tichý a pokojný, se západním duchem, který je dynamický. Musíme je považovat za jedno. Hmota je pýchou Západu. Duch je pýchou Východu. Ani jeden z nich nedokáže získat úplné uspokojení, neboť první si neuvědomuje možnosti ducha a druhý si neuvědomuje nevyvratitelnost hmoty. Dokud se hmota a duch nespojí v jedinou skutečnost, nemůžeme dosáhnout trvalého štěstí.
Jsme na zemi, ve fyzickém těle, a světlo, které přijímáme z meditace, musíme projevit prostřednictvím fyzického. Nesmíme vědomí těla zanedbávat. Vyšší poselství získaná z meditace potřebují nástroj pro své projevení, a tímto nástrojem je tělo.
Duchovní člověk musí přikládat tělu i duši stejný význam. Bude-li věnovat pozornost pouze tělu, bude-li fyzicky silný, ale duchovně velmi slabý, potom nezíská mír mysli a nebude vnitřně šťastný. Pokud někdo nebude vůbec cvičit a hýbat se, tělo zůstane neosvícené, letargické a stane se pro hledajícího skutečnou překážkou. Nebude-li fyzické vědomí aspirovat, zůstane oddělené od duše. Tehdy bezesporu nebudete nikdy schopni dosáhnout dokonalosti. Dobrá fyzická kondice a duchovnost musí jít proto bok po boku. Je to stejné jako mít dvě nohy. S jednou nohou nemohu chodit – abych dosáhl cíle, potřebuji obě nohy.
Tělo je jako chrám a duše či vnitřní skutečnost je jako oltář v tomto chrámu. Když v chrámu není oltář, nemůžeme chrám ocenit. Na druhou stranu, pokud chrám neudržujeme v dobrém stavu, jak se potom můžeme náležitě starat o oltář? Musíme tělo udržovat v dobré kondici, a k tomu nám velmi pomáhá běhání. Budeme-li v dobré fyzické kondici, budeme mít větší inspiraci brzy ráno vstát a meditovat. Je pravda, že inspirace k meditaci přichází zevnitř, ale pokud nás nebude bolet břicho nebo hlava či něco jiného, bude pro nás mnohem jednodušší vstát a modlit se a meditovat. Takto vnější život pomáhá vnitřnímu životu. Stejně tak platí, že pokud mám inspiraci vstát brzy a meditovat, pak také dokážu jít ven a běhat. Tady vidíme, jak vnitřní život pomáhá vnějšímu životu.
Od roku 1993 Sri Chinmoy Marathon Team v ČR pořádá různé závody, více na stránkách SCMT.
Chcete se dozvědět víc o tom, jak do sportu zapojit meditaci? Navštivte některý z kurzů meditace v ČR.
