Moudrost Sri Chinmoye, obsažená v této knize, k nám přichází v příhodnou dobu. Zdůrazňuje potřebu hlubokého duchovního spojení s přírodou, jíž jsme součástí a na níž jsme závislí, neboť pouze tehdy, když se naučíme přírodu respektovat a žít s ní v souladu, můžeme doufat, že budeme žít v míru a harmonii mezi sebou navzájem. Právě naše neúcta k přírodě a zvířatům způsobila pandemii Covid-19 a vedla také ke dvojí hrozbě, kterou je úbytek biologické rozmanitosti a klimatická změna. Věnujme pozornost slovům tohoto duchovního učitele dříve, než bude pozdě.
„Sri Chinmoy je mimořádný mírový novátor, jehož iniciativy vycházejí ze společných hodnot lidstva a z vize, že jsme všichni členy jedné lidské rodiny. Mnoha lidem dodal sílu podílet se na utváření harmonie ve vlastním životě, ve svém okolí i ve své zemi.“ (může tady být své? Nepřivlastňuje se podmětu, ale jinak mě to nějak nenapadá…)
„Vaše činy jsou neocenitelné, neboť se nedají změřit žádnými ekonomickými ani politickými nástroji. Jsou vznešené a léčí lidskou duši.“
Příroda má svůj vlastní rytmus, svou vlastní harmonii, svůj vlastní mír a svou vlastní radost. Když se vědomě či nevědomě ztotožníte s univerzální Přírodou, je veškerou rozlehlostí a nesmírností. Ztrácíte v ní svou vlastní vnější existenci, existenci oddělenosti, pocit, že jste od ostatních lidí odděleni. V tomto stavu úplné jednoty zcela splynete s univerzální Přírodou, stáváte se nedílnou součástí rozlehlosti a Nekonečna. Zapomenete na svůj běžný život, kterým je vaše jméno, vaše tělesná schránka a vaše vnější existence. Je to vskutku nádherný zážitek! V tomto stavu nemusíte zklidňovat a ztišovat svou mysl, neboť vaše mysl sama o sobě nepracuje; jste ztotožněni s bohatstvím vědomí univerzální Přírody.
Nejlepším způsobem, jak ocenit krásu přírody, je sednout si a meditovat spolu s přírodou. Pokud za přírodu považujete strom, pak si sedněte k patě stromu a meditujte. Pokud je pro vás vyjádřením přírody slunce, pak se dívejte na slunce a meditujte. Pokud cítíte, že přírodu vyjadřuje oceán nebo moře, pak se posaďte na břeh a meditujte. Při pohledu na strom, slunce nebo oceán se s nimi snažte sjednotit. Měli byste se pokusit sjednotit se vším, co považujete za přírodu nebo její krásu.
Krása přírody nám pomáhá
být co nejrozlehlejší,
co nejpokojnější
a co nejčistší.
Platí, že pokud byste od přírody rádi získali nějakou konkrétní věc, musíte se za ní vydat. Přejete-li si rozlehlost, stačí vyjít z domu a podívat se na oblohu – a vstoupíte do rozlehlosti. Přejete-li si velmi rozlehlé, čisté vědomí, pak jděte k řece a meditujte na řeku. A přejete-li si získat v životě výšku, pak jděte na vrchol hory a tam meditujte.
Chcete-li v životě meditovat na aspekt síly, podívejte na slunce a meditujte. Slunce představuje sílu, ne sílu, která ničí, ale sílu, která tvoří, která pomáhá vznikat. A pokud chcete mít ve svém životě mírnost, jemnost, citlivost, pak můžete meditovat na měsíc.
Ať už si tedy přejete cokoli, musíte přijít před tu konkrétní věc a vzývat ji. Musíte vzývat ducha přírody nebo se sjednotit s duší přírody. To je nejlepší druh ztotožnění.
Krása přírody
učí aspirující srdce
optimismu.
Ti, kdo jsou s Matkou Přírodou více sladěni, si rozvíjejí intuici. Intuici si můžeme rozvinout také pomocí modlitby a meditace. Ale znovu, intuici si můžeme rozvinout láskou k Matce Zemi, láskou ke květině, k lístku, ke stromu, k vodě, láskou ke kráse přírody.
Je-li pro vás obtížné rozvíjet intuici pomocí modlitby a meditace, věnujte pozornost jen ocenění krásy květin, krásy trávy. Jestliže se dokážete ztotožnit s aspektem krásy Přírody, dojde u vás k rozvinutí intuice.
Meditace: Sklánějící se strom
Chcete-li si vypěstovat soucit, meditujte na strom. Přestože jsou květy, listy a větve stromu nad zemí, neshlížejí dolů s pohrdáním či pocitem nadřazenosti. Kmen stromu může být velmi vysoký, květy, plody a listy mohou být výš než my. Když ale pod stromem procházíme, listy, květy i plody říkají: „Vezmi si nás. Jsme připraveni abys nás použil.“ Vše, co strom má, nám díky své jednotě nabízí a prosí nás, abychom si to vzali.
Mnoho velkých a starých stromů si je hluboce vědomo své existence. Strom je zakořeněn v zemi a zároveň se snaží dosáhnout až k obloze. Stejně tak my – budeme žít zde na tomto světě, zatímco plamen naší aspirace bude šplhat k tomu nejvyššímu. Strom nám ukazuje, jak zůstat pevně zakořeněni na zemi a zároveň stoupat vysoko, výš, nejvýš.
Musíme vnímat povahu stromů:
obětování, obětování, obětování –
od paty až po nejvyšší výšku.
Slzy Matky Země: Kořeny environmentální krize
Nedotčenou krásu přírody je třeba chránit. Kdykoli nebo kdekoli Matku Zemi sužujeme, musíme cítit, že se dopouštíme vážného zločinu. Je potřeba zachovat krásu a čistotu přírody.
Příroda a srdce k sobě dokonale patří. V dnešní době používáme příliš mnoho mysli a příliš málo srdce. Mysl potřebujeme, jinak se budeme chovat hloupě. Ale mysl, kterou používáme teď, je pochybující mysl, podezíravá mysl, nečistá mysl. Místo toho používejme své srdce krásy, srdce čistoty, srdce božskosti. Toto srdce je vždy sjednoceno s Matkou Přírodou, s přírodou, která nám věnuje náklonnost, soucit, lásku a požehnání.
Věci, které Matka Příroda zde na zemi vytvořila, jsou krásné. My jsme se však začali zaměřovat na zisk. Zatímco svými technologickými schopnostmi modernizujeme celý svět, ničíme přitom vnitřní krásu a jednoduchost, kterou Matka Země ztělesňuje. To je čin neomluvitelné hlouposti a bezohlednosti. Ve jménu přeměny nebo zlepšení Matky Země vlastně omezujeme sami sebe.
Měla by existovat rovnováha. Z přírody si můžeme vzít tolik pomoci, kolik potřebujeme, ale vždy tak, abychom neumenšili nedotčenou krásu a možnosti Matky Země.
